2) Rozhovor s Ondrou Hoffmannem

Ondra je druhým rokem členem týmu Czech Multisport Coaching a to slovo multisport jeho rozsah sportů vystihuje dokonale. Objevuje se čistě na běžeckých závodech typu Janovská 11, nebo Česká Chalupa, ale rád si zajede bikové, nebo lyžařské maratony. Vidět ho můžeme i na triatlonových závodech. V letošní sezoně to ale vypadá, že se jeho zaměření malinko posunulo a objevil kouzlo kratších lyžařských závodů, typu Českého poháru. Však také pochází z lyžařské rodiny, dědeček a taťka Hoffmanni jsou v lyžování velice známým jménem.

Ondro, jaká je vlastně tvoje sportovní a závodní minulost? Jakým sportům se věnuješ nejraději?

Já tak sportuji od malička, začínalo to běháním a jízdou na kole, od svých začátků jsem taky hodně lyžoval. Na začátku z toho nějak velké výsledky nebyly, ale nějaký sportovní základ jsem určitě měl. Rozhodně jsem neměl nějaký ohromující dětský talent. V těch sportovních začátcích mě asi nejvíce bavilo kolo a plavání, naopak běhal jsem celkem nerad, neměl jsem zdaleka správnou techniku, takže jsem si to běhání příliš neužíval. Velice dobře mě vždycky se sportem pomáhal táta, učil mě techniku na lyžích, na kole a také mě učil takové ty základní tréninkové principy. Na tréninky jsem nejčastěji vyrážel se svým mladším bratrem Šimonem a právě s tátou. Táta se vždy snažil dělat nám ty tréninky nějakým způsobem zajímavější, třeba tím že nám v aplikaci Strava tvořil segmenty což mě motivovalo, mohl jsem porovnávat své časy s bratrovými nebo pozorovat jak s zlepšuji. Časem mě začaly více bavit bikové závody seriálu Spinfit, kde jsem se postupem let zlepšoval a občas se mi podařilo dosáhnout na stupně vítězů, pak se mi před nějakou dobou zalíbily bikové maratony. Ze sportů se momentálně nejraději věnuji terénnímu triatlonu a běžeckému lyžování.

Proč sis vybral tým Czech Multisport Coaching?

Původně jsem sem přišel za zlepšením techniky na horském kole. U CMC jsem začal na podzim 2020, kde jsem absolvoval tréninky na biku zaměřené na techniku a v zimě jsem s týmem absolvoval lyžařské tréninky, ale loni se kvůli všem těm opatřením nejely žádné závody. A přes léto jsem závodil v terénním triatlonu. Na podzim jsem s CMCéčkem absolvoval přípravu na lyže, kterou jsem si moc užil hlavně běhy s holemi. Na týmu je nejlepší skvělá skupina lidí, kteří se ve všem podporují a také skvělá komunikace s Helčou ohledně tréninků a dlouhodobých plánů, vždy brzy odpoví a já tak můžu trénovat podle detailně rozepsaného plánu. CMC je skvělý tým.

Nutili Tě někdy rodiče do sportování, nebo to je spíš naopak, že Tě musí trochu brzdit?

Já si pamatuji úplné začátky sportování, když mi bylo osm nebo devět let tak mě to příliš nebavilo, a myslím si, že v té době mě možná rodiče ke sportování trochu nutily. Ale tohle období nebylo nějak podstatné pro mou sportovní budoucnost i současnost. Teď je to spíše naopak. Na začátku zimní sezóny jsem často porušoval ty tréninkové plány, naštěstí mě v tom táta brzdil a občas jsme se kvůli tomu i pohádali, ale díky němu jsem se v sezóně nepřetrénoval. Teď se to tak nějak ustálilo, že jsou ty tréninky laděné dost do rychlostí a často mám v tréninku i nějaké náročnější intervaly, pak jsem po tréninku unavený, takže si nepotřebuji přidávat.

Co Tě vedlo k tomu, že jsi se v letošní sezoně zaměřil na české poháry v běžeckém lyžování? Přeci jen v minulých letech si byl vidět především na těch delších tratích jak na lyžích tak kole...

Na podzim, po dokončení všech triatlonů a cyklistických závodů, jsem tak nějak nechtěl celý půlrok nezávodit. A tak jsem si začal hrát s myšlenkou, že bych zkusil celou tuhle zimu se naplno věnovat běžeckému lyžování. A už příprava na sezónu mě hodně chytla, skutečně mě bavily tréninky běhu s holemi, i občasné tréninky na kolečkových lyžích. Celkově si myslím, že se mi ta podzimní část docela vydařila. Na začátku zimy jsem byl neustále nedočkavý na další trénink, bavilo mě to lyžování opravdu hodně. Na konci prosince mě čekaly první závody, na tom úplně prvním závodě v Jablonci to úplná sláva nebyla, ale s postupem sezóny jsem se zlepšoval a získával jsem zkušenosti. Občas se mi také podařilo vyhrát nějaký menší oblastní závod, z čehož jsem měl samozřejmě radost. Po MČR kde se mi dařilo, tak jsem si řekl, že to byla dobrá volba zaměřit se na závodění v běhu na lyžích, nikdy mě to trénování takhle nebavilo a nikdy jsem nezajížděl takhle vysoko v jiných disciplínách.

Jaký je rozdíl v tom se postavit na "maratonskou" trať a nebo na start českého poháru? Přece jen intervalové starty jsou pro lyžování docela specifické a na bikách se s nimi moc nesetkáš...

Hlavní rozdíl je v té délce trati na biku je optimální délka závodu hodina a více, na Xteře jsou ty závody ještě o něco delší. Zatímco na lyžích měly ty nejdelší závody něco kolem dvaceti minut. Baví mě ta rychlost těch závodů. Ty intervalové starty jsou jiné než na biku, ale mě většinou sedí více než ty hromadné závody. Nejraději mám klasiku a intervalově a aby byla delší než 15 minut. Mezi tou hodinou na bikových maratonech a čtvrt hodinou na pohárových závodech na lyžích je opravdu velký rozdíl, celkově je na lyžích asi jednodušší si rozvrhnout správně síly. Ale na obou typech závodu se dokážu zničit a v cíli padnout vyčerpaný na zem. Dalším faktorem je že na biku se dá ve sjezdu více odpočívat než na lyžích, tam totiž musíte neustále vyrovnávat nerovnosti stopy a zatáčky vyžadují také více namáhavé na nohy. Zatím mě ale všechny závody baví a do každého nastupuji s tím, že tam chci nechat všechno, jak na kole tak na lyžích.

S lyžováním souvisí i mazání lyží. Kdo se Ti stará o lyže?

O lyže se mi stará táta a vždy je mám na závody naprosto skvěle připravené. Letos je také první sezóna kdy si lyže den před závodem otestuji a vyberu si tak ze dvou nebo tří rychlých párů, pak mi je táta večer před závodem připraví. Na závodech pozoruji, že mám vždy lyže velice rychlé, většinou rychlejší než kluci z mojí skupiny, ale zároveň pokud se jedná o klasiku tak vždy dobře stoupavé a při odrazu mě podrží. V této sezóně se mi nikdy nestalo, že bych měl pomalé, nebo hladké lyže a tak bych chtěl tátu dost pochválit, o lyže stará naprosto skvěle a já se tak mohu spolehnout na svůj velice rychlý pár při závodech. Ale i já se snažím učit servisovat lyže a proto si na tréninky mažu sám. Jak parafíny, tak stoupací vosky. Celkově se o servis lyží hodně zajímám, protože je to nedílnou součástí běžeckého lyžování a chtěl bych se toho ještě hodně naučit.

Které závody se ti v zimě nejvíce povedly a kde se naopak úplně nevedlo podle představ? Víš proč tomu tak bylo?

Velice se mi povedl celý víkend na MČR kde se všechno sešlo tak jak mělo a já tak zajel hezké výsledky na závodech klasickou technikou 16. místo v intervalovém závodě a 15. místo na stíhačce. Z dalších závodů se mi ještě povedl Night Light Maraton kde jsem na desítce zajel 3. místo celkově a 2. ve své kategorii. A také jsem vyhrál žákovskou kategorii na Jizerské Padesátce, další ze závodů, který se mi povedl, byl závod na deset kilometrů bruslením hromadně v rámci MČR dorostenců, tam jsem byl 36. ale 17. v rámci svého ročníku. A na Českém poháru v Jablonci se mi to vůbec nepovedlo. Na hromaďáku klasicky jsem startoval z 10. řady. Snažil jsem se během půl kilometru dostat na svoji optimální pozici, takže jsem to dost přepálil a pak jsem si z toho vycouval a do cíle jsem si tak nějak došel. Ale i z takových závodů si beru ponaučení a zkušenosti, které mě nakonec posouvají dál.

Přemýšlíš o tréninku a o tom co trénuješ? Určitě máš tréninkový plán, ale i tak si vlastně každý závodník ten plán upravuje, někde ubírá, někde přidává...jak je to u Tebe?

Co se týče tréninkového plánu tak si oproti němu přidávám v posilování, a naopak teď přes zimu si ubírám v trénincích na kole a zaměřuji jen na lyžování. O svém tréninku často přemýšlím, občas si upravuji nějaké intervaly podle sněhové podmínky (třeba v hlubokém sněhu se jezdí úseky hůř a tak si tam dám nějaký regenerační objem, naopak na rychlé a dobře upravené podmínce si ty intervaly s chutí dám). Většinou si ten trénink přizpůsobuji v závislosti na nějaký blížící se cíl (jinak vypadá příprava na sprinterskou vzdálenost a na desítku). S plánováním tréninku mi také hodně pomáhá táta, který může ze dne na den ten trénink změnit třeba kvůli únavě, kterou na mě vidí. Hodně si však do tréninku přidávám regenerační aktivity jako je sauna, nebo protažení.

Věnuješ se i regeneraci?

Ano Věnuji. Hlavním impulzem ke zvýšení těch regeneračních aktivit byly zvyšující se tréninkové dávky, náročnost tréninku a časté vícedenní závodní bloky a já tak začal častěji protahovat, chodit do sauny, válečkovat, a snažím se chodit brzy spát. Dost mi to pomáhá, hlavně na Mistrovství Republiky se mi to hodně vyplatilo. Měl jsem tam tři dny po sobě závody a každý den jsem měl lepší výsledek, a ve třetím dnu závodu jsem viděl, jak ostatní velice brzo odpadali únavou a já byl ještě dost v pohodě. Díky dechovým cvičením jsem se také naučil dýchat lépe do břicha, což jsem do této doby neuměl. A chození do sauny je na regeneraci taky skvělé, k tomu mám rád teplo. Hodně se protahuji, hlavně po tréninku, občas k tomu poslouchám hudbu. Celkově mi tahle regenerace vyhovuje a nechci v ní polevit.

Máš nějaké vzory, které Tě motivují? Nebo Tě žene dopředu něco jiného?

Nejvíce mě motivují ty závodní výsledky, vždy jsem pak rád, když nějaký hezký výsledek. Pro letošní sezónu mě táhne motivace na Malevil Cup. Největším sportovním vzorem pro mě momentálně je běžec na lyžích Johannes Klaebo, což je teď taková největší osobnost ve světovém poháru v běhu na lyžích.

Jak zvládáš skloubit školu a sport, přeci jen už je těch aktivit poměrně hodně. Vycházejí Ti ve škole vstříc, nebo je to někdy problém?

Zrovna u mě to problém není. Ve škole mi vycházejí vstříc a tolerují, že častěji chybím, kvůli tréninkům, závodům a soustředěním. Na druhou stranu se mi zatím všechny nemoci vyhýbají, nakonec těch zameškaných hodin tolik nemám a je to v pohodě. Učitelům nevadí, když mám v půlce hodiny omluvenku, abych mohl jít na trénink. Zároveň pro mě zatím není příliš těžké skloubit školu a sport, když sportuji tak si psychicky odpočinu od učení, ale naopak když se učím tak si odpočinu od myšlenek na sport a soustředím se jen na tu školu. Takže se to tak vzájemně dobře propojuje.

Prozradíš, co tě čeká v příští sezoně a na co se těšíš?

Teď po lyžařské sezóně se nejvíce těším na nějaký týden odpočinku od závodění, pak naskočím do cyklistické sezóny, kde budu jezdit oblastní menší silniční časovky a taky závody Muhu Cup. To beru jako hlavní přípravu pro letní triatlony. Těším se na Plavecký kemp s Vencou, kde si trochu srovnám plaveckou techniku. V létě bych se chtěl věnovat terénním triatlonům a vrchol by pro mě měl být závod v Prachaticích, dále se těším na Malevil a tam obhájit bednu. A pak se těším na bikemaraton v Harrachově (loni to bylo MČR). Zároveň bych rozhodně chtěl dát více úsilí do podzimní přípravy, naučit se lépe na kolcích a odjezdit na nich více tréninků a také absolvovat více běhů s holemi. Moc se těším na příští zimní sezónu, do které už vstoupím jako mladší dorostenec.

Ondro, děkujeme za rozhovor. Přejeme hodně štěstí a ať máš pořád tolik elánu a chuti jak do tréninku, tak do závodů.